Přehledová práce publikovaná v The Journal of the American Osteopathic Association popisuje diagnostiku a možnosti konzervativní léčby plantární fasciitidy – častého onemocnění způsobujícího bolest paty. Zdůrazňuje, že většina pacientů má dobrou prognózu při kombinaci konzervativních postupů, jako jsou vložky, strečink a úprava zátěže.
Experimentální studie publikovaná v Journal of Applied Biomechanics ukázala, že běžci s plantární fasciitidou mají nižší aktivaci gluteálních svalů a větší odchylky v pohybu pánve, kyčlí, kolen a chodidel během běhu. Tyto změny mohou přispívat k přetížení plantární fascie a vzniku bolesti. Hodnocení svalové aktivity a kinematiky může pomoci lépe diagnostikovat a léčit plantární fasciitidu.
Experimentálna štúdia publikovaná v Journal of Applied Biomechanics skúmala účinky opakovaných maximálnych 400 m šprintov na plantárnu fasciu zdravých dospelých. Po behu sa zistilo dočasné zníženie hrúbky a tuhosti fascie, pričom po 30 minútach odpočinku sa čiastočne obnovili. Výsledky naznačujú, že intenzívny beh spôsobuje akútne zmeny v štruktúre fascie, ktoré môžu súvisieť s rizikom plantárnej fasciitídy.
Klinická studie publikovaná v BMC Musculoskeletal Disorders sledovala 100 pacientů s chronickou plantární fasciopatií, kteří podstoupili endoskopické uvolnění fascie. Ukázalo se, že pacienti, kteří alespoň dočasně reagovali na steroidní injekci, měli po operaci lepší výsledky – rychlejší úlevu od bolesti a lepší funkční skóre. Reakce na injekci tak může být důležitým prognostickým faktorem.
Randomizovaná klinická studie publikovaná v PLOS ONE zkoumala účinek kinesio tapingu v kombinaci s rázovou vlnou při plantární fasciitidě. Výsledky ukázaly, že KT nepřinesl dodatečný analgetický účinek a vedl k menšímu zlepšení funkce při aktivitě než samotná rázová vlna. Autoři upozorňují, že páska pod patou může vytvořit „tvrdou podložku“ a omezit úlevu při chůzi. Správně zvolená podpora, jako terapeutické vložky, může být vhodnější konzervativní možností.
Studie publikovaná v Journal of Foot and Ankle Research analyzovala rozložení hmotnosti a tlaku na chodidlech u 416 zdravých dospělých. Výsledky ukázaly vyvážené zatížení levé a pravé nohy, s vyšším zatížením patní části (cca 55 %) oproti přednoží (cca 45 %). S přibývajícím věkem a vyšším BMI se tlak zvyšoval a posouval směrem k patní oblasti. Tyto referenční hodnoty jsou důležité pro klinickou praxi a mohou sloužit jako srovnání pro pacienty se zdravotními problémy chodidel.
Retrospektivní studie publikovaná v Diagnostics zkoumala 26 pacientů s bolestí přednoží a ukázala, že až 54 % mělo intermetatarzální burzitidu a jen 19 % Mortonův neurom (na MRI). Ultrazvuk přitom často identifikoval burzitidu, ale nerozpoznal Mortonův neurom. Autoři zdůrazňují, že rozlišení mezi MN a IMB je náročné a vyžaduje zkušenost i moderní zobrazovací metody.
Retrospektivní studie publikovaná v Cureus hodnotila 10 pacientů s Mortonovým neuromem. Konzervativní léčba pomocí kortikosteroidních injekcí byla účinná u 90 % pacientů a výrazně zmírnila bolest. Chirurgický zákrok byl nutný jen při neúspěchu konzervativní terapie. Výsledky potvrzují význam konzervativních přístupů jako první linie léčby.
Přehledová práce publikovaná v Foot and Ankle Clinics popisuje, jak odlišit poškození plantární ploténky od Mortonova neuromu pomocí ultrazvuku a magnetické rezonance. Autoři upozorňují, že degenerace plantární ploténky často vytváří pseudoneurom, který může napodobovat příznaky Mortonova neuromu, což komplikuje diagnostiku i správný výběr léčby.
Klinická studie a měření rovnováhy (Aalborg University, prof. Pascal Madeleine a prof. Uwe Kersting) prokázaly, že vložky MEDICOVI dokážou okamžitě zlepšit stabilitu u pacientů s Parkinsonovou chorobou. Pacienti uváděli lepší chůzi, schopnost stát na jedné noze a menší únavu při pohybu. Elektronická měření ukázala rychlou regulaci rovnováhy v řádu milisekund, čímž se výrazně snižuje riziko pádu.
Biomechanická studie Aalborg University ukazuje, že vodní vložky MEDICOVI H20 snižují výkyvy těžiště při stání na jedné noze a při chůzi. Výsledkem je stabilnější postoj a efektivnější kontrola rovnováhy – přesně ten účinek, který vložky MEDICOVI přinášejí při odlehčení chodidla a zlepšení stability.
Kazuisticko-kontrolní studie publikovaná v Military Medical Research analyzovala 3D chůzi u 31 pacientů s funkční nestabilitou kotníku. Výsledky ukázaly zhoršenou kvalitu chůze, včetně změn ve sklonu pánve, rozsahu pohybu kyčle a snížené dorziflexe kotníku. Autoři zdůrazňují, že FAI je provázena narušenou senzorimotorickou zpětnou vazbou a změnami v centrální kontrole pohybu, což má význam pro rehabilitační strategie i prevenci recidiv.
Experimentální studie publikovaná v Proceedings of the Human Factors and Ergonomics Society Annual Meeting zkoumala vliv anti-fatigue podložek na únavu při dlouhodobém stání. Ukázalo se, že měkčí podložka snižuje únavu ve svalech zad (erector spinae), ale účinek na svaly nohou prokázán nebyl. Autoři upozorňují, že tyto podložky poskytují pouze částečný benefit a nemusí být řešením únavy nohou při dlouhodobém stání.
Protokol randomizované klinické studie publikovaný v PLOS ONE zkoumá, jaká intenzita tréninku reaktivní rovnováhy je optimální pro pacienty po mozkové příhodě. Do studie bude zařazeno 63 osob, které absolvují vysoce intenzivní, středně intenzivní nebo kontrolní chůzový trénink. Primárním cílem je zlepšení reaktivních kroků při ztrátách rovnováhy, sekundárně se sledují funkční rovnováha, jistota při chůzi a míra pádů. Výsledky mohou přispět k lepším doporučením pro rehabilitaci stability po cévní mozkové příhodě.
Randomizovaná klinická studie publikovaná v São Paulo Medical Journal sledovala 40 pacientů po cévní mozkové příhodě, kteří trénovali chůzi bez dohledu 150 nebo 300 minut týdně po dobu 8 týdnů. Výsledky ukázaly, že nezávisle na délce tréninku se zlepšila rychlost chůze, výkon v 6minutovém testu chůze i funkční mobilita hodnocená testy TUG a FTSST. Autoři zdůrazňují, že pravidelný trénink chůze je účinný i bez přímého dohledu.
Randomizovaná klinická studie publikovaná v Multiple Sclerosis and Related Disorders hodnotila bezpečnost a dodržování 12týdenního tréninku chůze na běžícím pásu u 37 pacientů s roztroušenou sklerózou a zpomaleným kognitivním zpracováním. Výsledky ukázaly, že trénink byl bezpečný, s vysokou mírou docházky (72 %) a dokončení podle protokolu (70 %). Autoři zdůrazňují, že cvičení je proveditelné a prospěšné pro funkční mobilitu u osob s RS.
Neurozobrazovací studie publikovaná v Experimental Brain Research zkoumala 43 pacientů s roztroušenou sklerózou a porovnala přední a zpětnou chůzi pomocí myelin water imaging. Zjistilo se, že myelin v corpus callosum souvisel s rychlostí přední chůze, zatímco myelin v horních mozečkových pedunkulech predikoval rychlost chůze zpětné. Výsledky naznačují, že zpětná chůze může být citlivějším ukazatelem poruch mobility u RS a rehabilitace by měla cílit také na cerebelární dráhy.
Kontrolovaná klinická studie z Århus School of Physiotherapy sledovala 25 pacientů po mozkové příhodě (věk 65+), kteří absolvovali balanční trénink s Berg Balance Scale (BBS). Po třech týdnech zaznamenala intervenční skupina s vložkami MEDICOVI průměrné zlepšení o 2,2 bodu na BBS oproti 0,09 bodu v kontrolní skupině, což bylo statisticky významné (p = 0,046). Účastníci navíc uváděli praktické benefity – teplejší nohy, více chůze, menší potřebu používat hůl a zmírnění brnění v nohou.
Pilotní studie (Aalborg University) hodnotila 8 pacientů s roztroušenou sklerózou pomocí F-Scan® tlakové analýzy a rozhovorů během 1–12 týdnů nošení vložek MEDICOVI T40. Všichni pacienti zaznamenali zlepšení rovnováhy, 5 zvýšilo úroveň fyzické aktivity a 2 po šesti týdnech již nepotřebovali ortézy proti padání špičky. Účastníci uváděli také teplejší nohy, méně bolestí zad a větší jistotu při chůzi.
Dotazníková a měřicí studie (Sclerosis Society of Denmark, 2011) sledovala 78 pacientů s roztroušenou sklerózou. Už po 1 týdnu nošení vložek MEDICOVI uvedlo 60 % účastníků okamžité zlepšení rovnováhy, které se dále posílilo po 6 týdnech. Ve skupině s nejnižší pohyblivostí (0–100 m bez pomoci) polovina pacientů zaznamenala významné zvýšení rovnováhy a mobility. Elektronická měření potvrdila účinek vložek, přičemž 2 pacienti dokonce dokázali chodit bez dříve používaných ortéz proti padání špičky. Pacienti také hlásili teplejší nohy a úlevu od muskuloskeletální bolesti.
Klinická studie (Waagstein Madsen et al., 2021) sledovala účinek vložek MEDICOVI-REHA u diabetiků s periferní neuropatií. U 80 % pacientů došlo k okamžitému zlepšení rovnováhy a ve více než 70 % případů s bolestivou neuropatií k úplnému vymizení symptomů (bolest, neklid, studené nohy). Dlouhodobé používání přineslo návrat citlivosti, menší tvorbu ztvrdlé kůže a lepší flexibilitu chodidel. Autoři naznačují, že vložky stimulují senzomotoriku a zlepšují mikrocirkulaci, čímž mohou působit i preventivně proti progresi neuropatie.
Umbrella review publikovaný v Sports Medicine – Open shrnul výsledky 14 systematických přehledů a více než 70 studií o účincích cvičení u pacientů s diabetickou periferní neuropatií. Cvičení vedlo ke zlepšení neuropatických symptomů, rovnováhy a fyzické funkce, avšak výsledky týkající se glykémie, ulcerací či kvality života zůstávají nejednoznačné. Autoři zdůrazňují, že cvičení může být důležitou součástí managementu DPN spolu s preventivními opatřeními, jako je vhodná obuv a vložky.
Křížová studie publikovaná v BMC Neurology hodnotila 160 pacientů s diabetem 2. typu a vztah mezi zánětlivými biomarkery, lipidovým profilem a závažností diabetické neuropatie. Ukázalo se, že vyšší věk, delší trvání diabetu, zvýšené hladiny IL-6, IL-1β, LDL-C a Cystatinu C zvyšují riziko DSPN, zatímco vyšší hladiny IGF-1 a vyšší poměr APOA1/APOB působí protektivně. Výsledky zdůrazňují roli zánětu a metabolických faktorů při progresi neuropatie.
Systematický přehled a metaanalýza publikovaná v Journal of Diabetes Investigation hodnotila 23 studií s 2 798 pacienty a potvrdila, že osoby s diabetickou periferní neuropatií mají výrazně nižší svalovou sílu dolních končetin než pacienti bez DPN. Autoři upozorňují, že slabost zhoršuje chůzi i funkční soběstačnost a doporučují pacienty o tomto riziku aktivně informovat.
Klinická studie sledovala 8měsíční používání vložek MEDICOVI T40 u pacientů s diabetickou periferní neuropatií. Výsledky ukázaly okamžité zlepšení rovnováhy, vymizení nebo zmírnění bolestí a neklidu v nohou, ústup Mortonovy metatarzalgie i nočních pocitů studených nohou. Dlouhodobé nošení snížilo tvorbu ztvrdlé kůže, zlepšilo pohyblivost prstů a podpořilo lepší prokrvení chodidel.
Studie z Univerzity v Kodani a Aalborg University ukazuje, že vložky MEDICOVI vytvářejí tzv. „senzorickou masáž“ chodidla – dynamickou interakci tlaků, která zlepšuje cirkulaci, stimuluje svalovou aktivitu a zvyšuje stabilitu při stání i chůzi. Měření prokázala rovnoměrnější rozložení tlaku mezi patu a přední část chodidla a větší komfort při dlouhodobém stání a chůzi.
Biomechanická studie publikovaná v Journal of Biomechanics ukazuje, že největší zatížení plantární fascie vzniká pod patou a palcem – přesně tam, kde vložky MEDICOVI účinně rozkládají tlak pomocí vodní vlny.
Biomechanická studie publikovaná v Journal of the Royal Society Interface ukazuje, že intrinsické svaly chodidla aktivně kontrolují tvar a tuhost podélné klenby. Při zátěži dokáží klenbu zpevnit a bránit její nadměrné deformaci – což má zásadní význam pro stabilitu, přenos sil a úsporu energie při chůzi.
Studie publikovaná v Journal of Foot and Ankle Research analyzovala rozložení hmotnosti a tlaku na chodidlech u 416 zdravých dospělých. Výsledky ukázaly vyvážené zatížení levé a pravé nohy, s vyšším tlakem na patní části (cca 55 %) oproti přednoží (cca 45 %). S přibývajícím věkem a vyšším BMI se tlak zvyšoval a posouval směrem k patě. Tyto referenční hodnoty jsou důležité pro klinickou praxi a mohou sloužit jako srovnávací základ pro pacienty s onemocněními chodidel.
Systematický přehled a metaanalýza publikovaná v Foot & Ankle Surgery ukázala, že ortopedické pomůcky vedou ke snížení bolesti, zlepšení funkce a korekci kinematiky při progresivní kolabující deformitě nohy. Metaanalýza potvrdila více než 50% zlepšení funkčních indexů a výrazný nárůst skóre AOFAS. Výsledky podporují využití vložek a ortéz jako účinné konzervativní terapie.
Studie publikovaná v American Journal of Sports Medicine zkoumala chůzi naboso a s použitím oporných pomůcek – patních misek, podpěr klenby a Low-dye tapingu. Výsledky ukázaly, že patní miska nebo taping snižují dobu zatížení střední části chodidla, zatímco podpora klenby posouvá působení sil laterálně. Tyto změny v rozložení sil pomáhají lépe porozumět účinku ortotických pomůcek při léčbě plantární fasciitidy a dalších běžeckých onemocnění.
Klinická studie publikovaná v Diabetes Care ukazuje, že vysoce rizikoví pacienti s diabetem (dialýza, prodělané vředy nebo amputace) jen zřídka dostávají preventivní služby – včetně edukace a terapeutických vložek. Výsledkem je vyšší výskyt vředů a amputací, přestože právě vhodné vložky a obuv jsou klíčem k prevenci.
Klinická studie publikovaná v Diabetes Care potvrzuje, že jednoduchý predikční nástroj dokáže přesně určit riziko vzniku diabetických vředů na noze. Pacienti s vysokým rizikem měli až 83× vyšší pravděpodobnost ulcerace – a zároveň vyšší úmrtnost. Včasná identifikace rizikových pacientů umožňuje cílenou prevenci prostřednictvím edukace a terapeutických vložek.
Prospektivní studie publikovaná v Diabetes Care ukazuje, že běžná klinická vyšetření (citlivost na monofilament, anamnéza vředů či amputací, HbA1c a další) dokážou s vysokou přesností předpovědět riziko vzniku diabetického vředu. Včasná identifikace rizikových pacientů umožňuje cílenější prevenci – včetně používání terapeutických vložek a podiatrické péče.
Komentář publikovaný v Diabetes Care doplňuje původní studii o predikci diabetických vředů a ukazuje, že pacienti s vysokým rizikem mají až 83násobně vyšší pravděpodobnost ulcerace než nízkorizikoví. Navíc u nich byla potvrzena i vyšší úmrtnost. Spolehlivé predikční nástroje tak pomáhají lépe zacílit prevenci a ochranná opatření, jako je edukace a terapeutické vložky.
Multicentrická studie publikovaná v Diabetologia ukázala, že přetrvávající diabetický vřed výrazně snižuje kvalitu života pacientů i jejich pečovatelů. Naopak zahojení vředu přineslo citelné zlepšení fyzických, sociálních i psychických funkcí již tři měsíce po uzdravení. Diabetická noha tak představuje zátěž nejen pro pacienta, ale i pro jeho rodinu.
Analýza publikovaná v rámci NHS ukazuje, že ulcerace a amputace u diabetiků způsobují každoročně tisíce úmrtí a stojí zdravotnictví více než 600 milionů liber. Přitom velká část amputací je preventabilní. Zpráva zdůrazňuje, že rychlý přístup k multidisciplinárním týmům specializovaným na péči o nohu výrazně snižuje počet amputací, zlepšuje přežívání pacientů a přináší také významné finanční úspory.
Přehledová práce publikovaná v Annals of Medicine popisuje příčiny, rizikové faktory a hodnocení diabetické nohy. Zdůrazňuje úlohu periferní neuropatie a cévních onemocnění při vzniku vředů a nutnost multidisciplinárního přístupu. Vedle klasické léčby představuje také nové terapeutické postupy pro nehojící se vředy.
Klinická studie publikovaná v Diabetic Medicine sledovala 370 pacientů s diabetickými vředy. Ukázala, že pouze 36 % pacientů zůstalo dlouhodobě bez vředu a se zachovanou končetinou. Recidivy byly časté zejména u pacientů s neuropatií. Autoři navrhují používat pojem „ulcer-free survival“ jako důležitý ukazatel úspěšnosti léčby a péče o diabetickou nohu.
Retrospektivní kohortová studie publikovaná v Diabetes Care ukázala, že přibližně 6 % diabetiků si během tří let sledování vytvoří vřed na noze. U těchto pacientů byl zaznamenán vyšší výskyt osteomyelitidy (15 %), amputací (16 %) a vyšší mortalita (72% přežití vs. 87 % u diabetiků bez vředu). Průměrné náklady na péči o pacienta s nově vzniklým vředem dosáhly téměř 28 000 USD během dvou let. Výsledky zdůrazňují nutnost preventivních programů.
Studie publikovaná v Journal of the American Podiatric Medical Association upozorňuje, že pětiletá mortalita po vzniku diabetického vředu dosahuje 43–55 %, a po amputaci až 74 %. Jde o vyšší úmrtnost než u mnoha typů rakoviny. Autoři zdůrazňují, že výskyt vředu je vážným varovným signálem a vyžaduje okamžitá a důsledná preventivní i terapeutická opatření.